Drama končí Happy endem...

6. května 2012 v 13:44 | A. |  >> I Write
Zase něco staršího , protože nic nového mě nenapadá...

PŘEDMLUVA:
Bojím se.. utíkám lesem a cítím jak mě dohání.. kdo ? Láska přeci. Už je skoro u mě.. říkám si "Musím, musím utéct.. nesmí mě dohnat, já jí ve svém životě nechci a ani nepotřebuji"
Utíkám jak nejrychleji dokážu, ale cítím jak už se mě skoro dotýká. "Nechci" vykřiknu naposled !
***
Probudím se, se zpoceným čelem. Byl to divný sen, plný strachu a energie. Tenhle sen pro mě znamenal víc než jsem si mohla kdy myslet. Nenáviděla jsem takové sny, hlavně když jsem věděla, že na tom bylo něco pravdy. Možná…
Utíkám před Láskou ? Ptala jsem se sama sebe. Jsem divná, to jsem věděla jistě..
***
Jako každý den jsem zašla jako první do koupelny a ranní stereotyp jsem zakončila lahodnou snídaní. Udělala jsem si dva toasty a nalila si sklenici džusu.
Vše jsem v klidu snědla a nad mým snem jsem už tak moc nepřemýšlela.
Nakonec jsem na sebe ještě nastříkala svůj nejlepší parfém a oblékla si svou novou černou bundu. Už se blížilo jaro, ale venku pořád ještě mrzlo. Naposled jsem se podívala do zrcadla a uznala, že můžu vyrazit.
Bylo sedm když jsem za sebou zabouchávala dveře a vycházela z baráku a spěchala na autobus. Jen tak, tak jsem ho stihla a usedla na své oblíbené, díky bohu, neobsazené místo, vzadu u okna.. Podívala jsem se z okýnka. Venku bylo ještě šero. Dala jsem si do uší sluchátka a pustila nějakou hudbu. Tuhle zpěvačku jsem nijak moc neznala, ale podle hlasu jsem usoudila že je to Kyra. Podívala jsem se na displej svého mobilu abych se ujistila. Opravdu. Ich Liebe Dich.
Cesta ubíhala až moc pomalu. Připadalo mi to jako věčnost. Znovu jsem pomyslela na ten horor co se mi zdál. Pořád jsem nemohla přijít na to proč se tak vlastně bojím.
Zrady? Neopětované Lásky? Lži?
V půl osmé jsme dojeli před školu. Z našeho autobusu vystupovalo docela málo lidí. Ani jednoho jsem neznala, tedy znala, ale jen od vidění. Skoro všichni to byly třeťáci.
Čekala jsem na druhý autobus. Ten přijel asi pět minut po nás. Nejdřív vystoupila má nejlepší kamarádka. Došla Ke mně.
"Ahoj, Lei" pozdravila mě ale já jí na pozdrav jenom přikývla. Byla jsem duchem mimo, už kvůli tomu mému snu. Najednou vystoupil i on. Zasmála jsem se nad tím, na co jsem před chvílí myslela. Neopětovaná Láska. Ale..
Au. Jako by mi někdo dal facku.
Ještě včera mi psal, že nikoho nechce, ale že možná v budoucnu by jsme to dát dohromady mohly. A teď? Drží se a líbá s Holkou, která s ním vystoupila z autobusu. Byla opravdu pěkná a já se s ní rozhodně nemohla rovnat. Měla Blonďaté delší vlasy, pod ramena. Její vlasy vypadaly jako miliony prstýnků. Byla nalíčená jen tak lehce, asi tak jako já. Jen černou řasenku a černou tužku. Vše doladila nebarvícím leskem. Přesná moje kopie.
Tom se na mě podíval, pohledem, který jakoby říkal "Promiň" já jsem ale věděla jediné, tohle se odpustit nedá. Lhal mi a dost krutě mi ublížil. Ano jak já ho nenáviděla!
Ell se na mě podívala a když viděla jak se tvářím začala se rozhlížet. Okamžitě jí to došlo.
"Pojď ať tě nevidí brečet. Nesmí tě víc ponížit."
Udělala jsem co mi řekla. Měla pravdu. Jako vždy. Má chytrá kamarádka. Chytla mě za ruku a už mě táhla pryč. Najednou jsem viděla rozmazaně, protože moje oči zalily slzy.
***
S Ell jsme došly před školní budovu a vešly jsme dovnitř.
"To bude dobrý, ty to zvládneš jako všechno." Tak tomuhle tvrzení jsem nevěřila. Poprvé se Elissa spletla. Došly jsme do naší třídy a sundaly si bundy. Svoje vlasy jsem smotala do jednoho culíku.
Měly jsme ještě asi čtvrt hodinky času. A tak mě napadlo jedno nerozumné rozhodnutí.
"Ell, nemáš jedno cígo..?" zeptala jsem se. Přestože jsem byla nekuřačka, jedno potřebovala. Myslela jsem si, že mě to zbaví trápení. Ell přikývla.
"Tak pojď." z tašky jsem ještě vytáhla jeden kapesníček a utřela si svoje rozmazané oči. Sice jsem je měla pořád dost červené a pálily mě, ale s tím se nedalo nic dělat.
Oblékly jsme si tedy znova bundy a vyšly ze dveří na chodbu. Tam jsem se srazila s nějakým klukem a upadla na zem.
"Jsi v pohodě?" tázal se a okamžitě my nabídl pomocnou ruku. Nepřijala jsem ji a zvedla se sama.
"Příště dávej bacha! Nebo ještě někomu ublížíš! Jako to ostatně dělají všichni kluci" utrousila jsem sarkasticky a odešla. Asi si to nezasloužil, nemůžu si svou zlost vybíjet na ostatních. No co už. S Ellisou jsme vyšly i ze vchodových dveří a šly do naší "kuřárny". Tady na škole je zákaz kouření, ale všude postavily místa kde se dá dobře schovat a v klidu kouřit. Nedávno sem dokonce daly i lavičku na sezení. To je ironie. Ell si automaticky sedla a já také. Chodila jsem sem s ní často. Samozdřejmně jsem ji jen pozorovala. Do teď mě nezajímalo nic jako cigarety nebo alkohol, ale abych pravdu řekla, teď bych se něčeho opravdu napila.
Ell vytáhla dvě cigarety. Jendu pro sebe a druhou pro mě. Chvíli trvalo než mi ji podala. Nakonec ji podala se slovy:
"Vážně chceš?" přikývla jsem a cigaretu si od ní vzala. Ona si zapálila a potom mi podala zapalovač. Udělala jsem to samé co ona. Vdechovala a vydechovala jsem kouř, ale žádný pocit uklidnění se ke mně nedostavil. Možná jsem se cítila ještě víc v dramatu.
Najednou z pozarohu vyšla ta blondýnka i s Tomem. Pohled na ty dva mě bolel. Podívala jsem se na tu blondýnku. V mém pohledu nebyla žádná nevraživost. Ona za to prakticky nemohla, že mi její kluk včera zlomil srdce. Tom si mě všiml a snažil se najít můj pohled. Nepovedlo se mu. Když mu jeho pohledy nevracela, něco jí pošeptal a oba odešly. Jeho dívka se za mnou ještě otočila. Její pohled jako by řikal "Mám ho já!".. Kráva namyšlená, Řekla jsem si..
Po chvíli se objevil ten kluk, co do mě omylem na chodbě vrazil. Nevím kde se to ve mně vzalo, ale zavolal jsem na něj. On se na nás podíval, usmál se a došel k nám.
"Omlouvám se za tu scénu před chvílí" usmál se a já mu úsměv oplatila. Myslela jsem to vážně. Jak sem řekla on za nic nemůže.
"Jsem Danny."
"Já Lei a tohle je Ell." Kývla jsem směrem k dívce, která nás celou tu dobu tiše pozorovala a pitomě se usmívala.
***
S Dannym se už známe už půl roku a z nás tří se stali dobří kamarádi. A navíc se z Dannyho stal i můj kluk, kterého nadevše miluji. S Tomem jsem ztratila kontakt. Občas jsem ho ještě zahlédla. Bez té dívky. Jejich vztah trval dva týdny a ona se sním rozešla, jak jsem se později dozvěděla. Když jsem se s Tomem potkala, nedokázal se mi ani podívat do očí. Nevadilo mi to. Moje nenávist k němu opadla, už jsem k němu necítila nic, vůbec nic. Já svého prince získala a nemohla jsem si představit život bez něj.
Moje první cigareta, byla i tou poslední. A víte co? Zapřísáhlá kuřačka Ell, se své závislosti také zbavila a dokonce udělala petici proti kouření. K ničemu to sice nebylo, ale měla z toho alespoň dobrý pocit. Vše nakonec jak se zdálo dobře dopadlo. A můj sen, byl pouhým snem!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama